Vlkodlak// Rebecca "Becca" Gonzalles

30. října 2013 v 20:15 | Tokito

Rebecca "Becca" Gonzalles


Yangi's: 80
Č.Pokoje: 13

Věk: 258/20 let
Rasa: Vlkodlak
Schopnost: Živel vody - 100%
Ovladaní blesků - Dokáže ovládat blesky - 100%
Email: Zayu@seznam.cz

Vzhled: Nejsem ten typ člověka, který viniká nějak zvláštně. Obyčejné hnědé tuctové vlasy, které zasahují dp půli zad. Jemnější obličej. Dlouhé řasy zvýrazněné trochou řasenky. Mědové až žluté zářivé oči, orámované tužkou. Nevýrazný, možná větší nos. A sladký úsměv, který okouzlí neméně kluků. Na krku většinou nemívám nic. No, někdy se stae vyjímka a upevním si na krk provázek s kapkou. Ovšem vyhýbám se stříbku - pryč od něj! Nejraději nosím asi volnější třička všeho druhu - samozdřejmě v koukromí a nebo jen někde v kruhu přátel. Ven nosím mé oblíbené košile. Na zápěstí mívám různe náramky. Nejoblíbenější mám z bavlnek - náramky přátelstí. Nepohrdnu ani náramky s přicvakávacíma písmenkama. No a nazávěr? Docela miluju volný tepláky a nebo naopak úzlé legíny nebo rifle. Trošku matoucí, ale mám to ráda. Jsem asi 175 cm vysoká a váhu tu rači nezveřejňovat.

Povaha: Možná se zdám jako kamarádký typ. Je fakt, že několik dobrých přátel jsme měla, ale ztratila jsme je. Ale spíš mám ráda takovou tu samotu. Muziku, kreslení. Jsem docela až ledov klidný člověk, ake nemyslete si, dokážu se i naštvat. Toto má taky svoje následky, které nebývají moc hezké. Vím, že jsme taková, ale měnila bych ? Jednoduchá odpověď. NE. Jsem schopla lidi dlouho ignorovat, ale když mám někoho ráda, dám to znát. Nejsem úplně ledová mrcha.

Historie: Narodila jsem se rodičám v New Yorku. Bydleli jsme v krásném bytě. Prostorný, prostě skvělé. Vlastní pokoj s nádherným výhledem na město. Otec nebyl skoro doma, proto jsme žila většinou sama s matkou. Ovšem nebylo to jednoduche. Oba na mě kašlali. Chodila jsme do školy a hlavně na druhém stupni. Uzavěla jsme se do sebe. Sice jsme měla dobré přátele, ale ti mě zařali opouštět. Okusila jsem krutý světk. Sem tam jsme neodolala nutkání podtřezat si žíli a nekolikrát jsme skončila v nemocnici a doteť mám na zápěstí jizvy - levé zápěstí. Na pravém zápěstí jsme si asi v devítce nechala vytetovat Stay Strong a u palce kříž. Nelituju ničeho co jsem udělala. Nakonec jsme se dostala i na asi 6 měsíců do domova protože mě rodiče už nezvládali. Už jsem nebyla ta vymazlená holčička. Nakonec po šesti měsících jsem s evrátila do živata znovu ke svým rodičům. Už mi bylo docela jedno co se stane. V šestnácti letech jsem se vydala vnoci do lesa s ezáměrem už to skončit. No viděla jsme tam docela zvláštní stvoření no pro mě zvláštní. Nikdy jsme nic takového nevyladě. Byl to vlk... všiml si mě. Nadále už nevím co se stalo.. pak si jen vzpomínám na tu neskutečkou chuť něco zabít. Okusit krev. Zahant hlad. Zjistila jsme, že mě přeměnil..ve vlkodlaka. Zanedlouho jsme objevila svou schopnost. Neudržela jsem svůj hněv a zmrazila několik věcí. Tím jsme přišla na živel vody. Jakoby nic jsme se vrátila domů. Rodice ustrašení, kde jsme byla. Mě to bylo docela jedno zabouchla jsme se do pokoje a kreslila neznámého vlka. Nakonec jsem narazila na tuto školu, kde nebudu jakoby za exota se svou moi. Budu nezi svými. Tak uvidíme.. co přinese čas....

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama